Expedice Makedonie

   Tak jsme se zase vydali na výlet do světa. Cesta tam byla celkem krkolomná, milion přestupů a začala jízdou autem do Brna, kde nás doprovázela písnička od Horkýže Slíže "My máme silný refrén jak hovado". Ve Vídni na nás čekalo letadlo do Sofie, oprava: ve Vídni jsme 8 hodin čekali na letadlo do Sofie, ale měli jsme na tu dobu připravenou zábavu. Jednak jsme měli karty a dvacetistěnnou kostku a pak jsme neměli naplánovanou trasu. Trasu expedice jsme vymysleli, jak se dalo čekat, během pár minut - rozložili jsme přes půl vídeňského letiště naše luxusní sovětské vojenské mapové podklady z roku sedmdesát, píchli prstem a zase jsme to zabalili a pak následoval několikaminutový maraton prší.

   Druhý den ráno Sofie. Začalo to velmi optimisticky, když jsem se skoro do krve pohádali s revizorama v městské hromadné dopravě. Koupíte si lístek u řidiče, skoro ho přemlouváte, aby vám lístek prodal, protože jste cizinci a rozhodně nechcete mít problém kvůli jízdě načerno, zvlášť, když spěcháte na další spoj. O zastávku dál nastoupí revizoři a upozorní vás, že sice lístek máte, ale ne označený a navíc nemáte zaplacenou bagáž = 15 eur pokuta. Z toho vyplynulo ponaučení - taxi. Tak jsme doufali, že to máme za sebou a smůlu jsme si vybrali hned na začátku. "Rychle" (rozumněj tři hodiny lítání po Sofii) jsme koupili plynovou bombu do vařiče a honem na bus do Skopje.

   Hraniční přechod Bulharsko-Makedonie je srandovní záležitost. Nejdřív autobus půl hodiny kontroluje bulharská strana, jestli něco nepašujeme ven, pak zastávka na oddech a nádech k prohlídce na protější straně. Na tom oddechu je Duty free shop, kde si každý může koupit bez proclení nejvýše jeden karton cigár. A tak tu pozorujeme bandičku jak si v igelitce nesou každý jeden kartonek a za rohem soukají po krabičkách další do ponožek, za svetry, do rozkroku... vypadají jako robocopové a se šibalským úsměvem a jedněma leviskama pro celníka prochází dnes už asi po 18. přes hranici. A celou dobu vás má všechny pod palcem vojcl na makedonské straně ve strážní věži.

   Do Skopje jsme se dostali až v noci, takže jsme zaparkovali u prof. Riztekiho (hotel Laki) a prohlídku města jsme dokončili ráno. Skopje je malé a protéká jím řeka, která odděluje starou část od nové. Na té nové straně je pro zajímavost třeba ultrabudova telekomunikací a hyperpošta Makedonie a na té staré straně se tyčí Kale - starobylá pevnost, resp. její ruiny, kde zrovna probíhaly nějaké vykopávky.